Cyklodovolená 2012

30.10.2012 14:59

     Letošní cyklodovolenou jsem pojal jako bitvu Sever proti Jihu, ale ne doslovně, že bych někoho pobil, spíše jsem se bil s cestami po trase Opava – Olomouc – Uherské Hradiště a zpět přes Luhačovice – Vizovice – Vsetín do Opavy. Celé toto putování jsem rozložil do čtyř delších etap a dvou „odpočinkových dnů“. Takže nejprve krátký popis etap. Ta první byla Opava – Slatinice, druhá Slatinice – Ostrožská Nová Ves, třetí Ostrožská Nová Ves – Jablůnka a poslední Jablůnka – Opava. Co se týče těch volných dnů tak ty jsem využil k poznání okolí Uherského Hradiště a ke Vsetínské rallye, kterou jsem absolvoval s cyklodědkem Rudou u něhož jsem našel útočiště po třetí etapě.

     Tak vyrazíme! A hned pěkně do kopečků nicméně za nádherného počasí. Etapa byla naplánovaná po trase Opava - Melč - Budišov nad Budišovkou – Jívová – Olomouc – Slatinice. Plán jsem bezezbytku splnil, ale něco i přidal! To však později. Nejprve jsem se vydal nad ránem a klidnými cestami přes Otice, Uhlířov a Mikolajice po cestě II/443 směr Melč. Blížíce se k Mikolajicím se cesta již začala zvedat a prvním větším kopcem je ale stoupání Mikolajice – Melč s vrcholem na Hůrečce a následně u hřiště. Délku 3.5 km a člověk se tam pěkně v tempu zahřeje. A za Melčem mě čekal další i když už na tak dlouhý kopeček nad Mokřinky, do kterých následuje prudký sjezd v délce 2 km. Zde v penzionu Bílá Holubice jsem měl první přestávku. Po 20 km svižné kopečkové jízdy přišla vhod, tak jako dobré presso. A po něm opět do kopečků, nejprve vyšlapat nad Zálužné po cestě II/443, pak sjezd dolů k mostu přes řeku Moravici a poté nad Svatoňovice a poté mírný sjezd do Budišova nad Budišovkou. Toto městečko na samém okraji opavského okresu a vojenského újezdu Libavá se může pyšnit nádherným kostelem a je také významnou křižovatkou cyklotras, vstupní branou Domašovské vrchoviny, kde jsem dál mířil. A tak jsem z Budišova začal stoupat přes Dolní a Horní Guntamovice po cestě II/443 směr Stará Libavá na Slunečný kopec, který je obohacen o větrnou elektrárnu. Odsud jsem sjel do Staré Libavé a dál pokračoval po kopečkové houpačce do Domašova nad Bystřicí, ale těsně před ním jsem se zastavil u pomníku Bitvy u Domašova, kterou zde svedl významný vojevůdce – Generál Laudon. Po sjezdu z bitevních polí do samotného Domašova mě čekalo poslední 5 km dlouhé stoupání a to na Jívovou po cestě III/4443. Zde jsem si trošku orazil, dal tyčinku a pokračoval směrem Vésku a Dolany směr Olomouc, ale zde přišla změna plánu. Cítil jsem se dobře a v Dolanech jsem to obrátil nahoru směr Svatý Kopeček. Zde jsem fotil, navštívil Katedrálu, dal kafčo, zmrzku a přes Bukovany a Bystrovany sjel dolů do hanácké metropole do Olomouce. Poté jsem naskočil na cestu II/448 směr  Topolany , poté Rataje a nakonec jsem po necelých 100 km dorazil do lázeňského městečka Slatinice. Bylo to nádherných 100 km, plných sluníčka a krásných výhledů na Oderské vrchy, které vévodí vojenskému újezdu Libavá a co se týče Svatého Kopečku, to je nádhera sama pro sebe. A ubytování v Penzionu U Minářů bylo super i večerní pivečko.

     Druhý den začal brzkým vstáváním, neboť mně čekala neméně náročná etapa po trase Slatinice – Smržice – Prostějov – Němčice nad Hanou – Dřínov – Medlov – Zdounky – Bunč – Uherské Hradiště – Ostrožská Nová Ves. Sice nebyla tak dlouhá, nicméně co se týče kopců byla také výživná. Ale po pořádku. Jak už jsem uvedl, vyrazil jsem brzy směr Čelechovice na Hané a již kolem 9 hodiny ranní jsem si dával kafíčko v jedné z prostějovských pizzerií a poté se propletl Prostějovem a pomocí bývalé brněnské výpadovky se dostal na cestu do Bedihoště, Výšovice až Němčic nad Hanou, kde jsem poobědval. Cesta z Prostějova vedla po klidné cestě III/ , neustále z mírného kopečka do kopečka, prostě taková hanácká houpačka až do Němčic, kde jsem naskočil na cyklotrasu 5013 a směřoval přes Vrchoslavice, Dřínov a Medlov do Zdounek. Ve Zborovicích těsně před Zdounkami jsem měl nucenou bouřkovou přestávku, naštěstí jen půl hodiny a pak ve Zdounkách byla kafíčková. Tato část už byla jen do kopce a to nejhorší bylo přede mnou. BUNČ ! Kdo jej nejel, neuvěří co je to za krpál. Už jen výjezd prvního kilometru z těch šesti je brutální, zvlášť po tom co jsem měl již se včerejškem za sebou. Stále jsem jel po cyklotrase 5013 a stoupal a stoupal na sedlo Bunč pohoří Chřiby, které se tyčí nad Hanou a Slováckem a nejvyšší bod se nazývá Brdo ( 587 m.n.m. ) a nachází se zde i rozhledna. Na samotném Bunči najdete stylový penzion R. Jelínek a křižovatku cyklotras. Já jsem ale tu pravou dolů na Velehrad netrefil a tak jsem musel absolvovat dvě prudké stoupání na hlavní cestě a pak teprve osmi kilometrové klesání do obce Modrá a poté ještě bloudění po Uherském Hradišti a cestu do Ostrožské Nové Vsi po cyklotrase 47. Unaven nicméně šťasten, že jsem na Jihu, jsem našel i penzion a poté chutnou večeři a pivečko. Zde čekal první den oddechu. Bylo to téměř 90 km jízd neustále z kopce do kopce s Jahúdkou na konci zvanou Bunč.Nicméně nebylo to válení v pelechu, ale návštěva Skanzenu v Modré, poté církevního areálu Velehradu a projížďka po cyklotrasách 5151, 5050 a 47 přes obce Boršice, Nedakonice, Moravský Písek a Uherský Ostroh zpět do Vsi. Nic náročného takže jsem se již těšil na etapu třetí.

     Zapomněl jsem říct ještě jednu důležitou věc. Slunce jako včera i dnes od rána začalo ukazovat svou pravou jihomoravskou tvář a bylo to peklo. Nejprve jsem se vydal po nádherné cyklostezce 46 na Uherský Ostroh a poté na Hluk a Vlčnov po cestě II/495, kde Sluníčko již bylo pěkně cítit. Poté jsem díky cestě I/50 minul Uherský Brod a směřoval do nádherných východomoravských světoznámých lázní, do Luhačovic po cestě II/492 kolem Biskupic, kde jsem najel na Luhačovickou cyklostezku. Jsou jižní branou Vizovických vrchů, kde jsem po přestávce na kávu a focení zamířil. Cílem bylo dobytí vrchu Doubrava, který je obohacen rozhlednou stejného názvu. Jestliže Bunč byl krpál tak Doubrava krpálem na druhou. Zvlášť posledních 700 m, ale ten výhled na Vizovicko, Vsetínské vrchy a sjezd dolů do Vizovic stály za to. Trefíte ji po trase LuhačovicePřehrada – Dolní Lhota – SlopnéLoučkaVizovice. Pak ale přišla následná horská prémie s názvem Syrákov, který se nachází na cestě I/69 a nachází se zde i horký hotel. Odsud už to byla projížďka růžovým sadem až k Rudovi do Jablůnky přes Vsetín. To už jsem měl v nohách dalších více jako kopcovitých 94 km, ale nohy stále jely a jely, snad díky dobře natrénovanému jaru. Po příjezdu následovalo přivítání po valašsku, večeře a zítřejší naplánovaní Valašské rallye. Ta zahrnovala trasu Jablůnka – Vsetín – Horní Jasenka – sedlo Dušná – Vsacký Cáb - Ptáčnice – Velká Lhota – Bystřička – Jarcová – Jablůnka.

     Etapa poslední začala špatným počasím, krásné poslední dny náhle skončily a ránem přišel chlad a mrholení, ale nic naplat i přesto jsem se vydal po ose Jablůnka – Valašské Meziříčí – Nový Jičín zpět do Opavy. Z Jablůnky až do Valmezu jsem využil cyklotrasy a poté jsem díky počasí naskočil na cestu I/57, neboť to bylo v dané chvíli nejrychlejší. Takže z Valašského Meziříčí jsem přes Hodslavice a Bludovice dorazil do Nového Jičína, kde jsem se osvěžil teplou kávou a ne-alko pivem. Odpočinul a za již lepšího počasí se vydal po cyklotrase 6011 směr Kunín, kde jsem vyfotil místní zámek a pak dál pokračoval na Fulnek a zde jsem se rozhodl pokračovat dál po I/57 a vyšlapal jsem si Vrchy. Po jejich zdolání se náhle změnilo počasí k lepšímu a já se v Březové rozhodl, že dole na Hradci nad Moravicí to ještě otočím na Žimrovice a vyjedu si Domoradovice a pak se přes Melč vrátím zpět do Opavy. A jak jsem se rozhodl, tak jsem i učinil. Domoradovice to není jen obec, ale hlavně kopec. Výživný je jeho začátek v Žimrovicích, ale hlavně konec přímo v Domoradovicích, ale pak vás čeká za pěkného počasí pohled na Praděd a celé Jeseníky. A po mírné houpačce a dojezdu do Melče jen sjezd do Opavy.