Cyklodovolená 2011

30.12.2011 10:26

    Cyklodovolená roku 2011 byla svým způsobem netradiční, neboť dá se říct, že probíhala ve třech termínech a obsahovala několik krásných etap. První část se odbyla v termínu od 18. do 24.4. 2011 tedy v období Velikonoc a mimo jiné obsahovala dvě delší trasy a to do a z Valašského království. Druhou dovolenou jsem si naplánoval na začátek měsíce června. A součástí byly opět dvě nádherné a pro mne úplně nové etapy, které směřovaly z Opavy na nejvyšší vrchol Moravy - Praděd a zpět do hlavního města Slezska. No a třetí neméně náročná, ale za to krásná dovolená opět doplněná dvojicí horských etap proběhla na konci srpna. Tyto etapy mne zavedly až na nejvýše položené vodní dílo v ČR a to na Dlouhé Stráně. Aaaa málem bych zapomněl ještě jsem si po dni odpočinku zaskočil na Pustevny :-). Ale teď již pěkně po pořádku.

 

     Nejprve má letošní valašská anabáze, která se konala ve dnech 21. a 22.4. a první etapou byla trasa Opava - Mošnov - Štramberk - Jablůnka, možná trošku netradiční, neboť nevedla přímo na Vsetín. Vyjel jsem díky ročnímu období až někdy kolem deváté hodiny až sluníčko začalo trošku hřát směrem na Hradec nad Moravicí, což by nebylo tak divné, ale za Kajlovcem jsem se dal do stoupání prvního kopce na Skřípov. Do Hradce na rozjetí jsem využil silnice I/57, ale na Skřípov a poté dolu do Staré Vsi u Bílovce jsem už jel po dvojce č. 463, zde jsem se napojil na cyklotrasu 6190 a dojel až na překrásné Slezské náměstí města Bílovce. Udělal jsem pár snímků a pustil se po cyklotrase 6011, Radegast Slezsko směr Jistebník. A to je ten nelogický bod té trasy. Místo, abych pokračoval na Studénku a dal na Valachy jsem si to namířil na právě zmíněný Jistebník přes Velké Albechtice a dál přes Košatku po cyklotrase č.5 do Petřvaldu a posléze po 6136 až do Mošnova, kde právě v těchto dnech měl pobývat jeden z největších civilních letounu Boeing 747-200 Jumbo Jet...bohužel nebyl a za tuto informaci "děkuji" Radiu Čas :-( . Kroužil jsem kolem Mošnova jak slepý orel a letadlo nikde a v nohách zbytečných 20km, prostě není nad ověřené informace. Ale nic už si nebudu stěžovat a pokračuji dál a konečně se dostávám na odbočku z hlavní silnice a směřuji po cyklotrase 6039 na Sedlnice vstříc k dalšímu mezicíli této etapy a to městu Štramberku, po silnici III/4821, nad kterým se tyčí věhlasná Trúba. Zde jsem si chtěl odpočinout, dát presso a kofolu, ale kde nic tu nic, podnikatelé a hostinští vymřeli :-( . A tak jsem pokračoval dál na Věřovice po silnici II/480 a konečně trefil občerstvení v Penzionu Dolní Dvůr :-) ... všem doporučuji. Po půlhodince odpočinku jsem nasedl opět na svého Maxika a vydal se 483 směr Mořkov a Hodslavice, kde jsem se napojil na silnici I/57, která mě dovedla až do Valašského Meziříčí. Odtud je to jen malý skok do Jablůnky, cíle mé první jarní dovolenkové etapy. Celý 14 km úsek už vede po cyklostezce č 501 mimo hlavních i vedlejších cest a patří do široké sítě valašských cyklostezek, které lemuji mimo jiné břehy Vsetínské Bečvy až k česko - slovenským hranicím. Celá trasa měřila 110 km a nastoupal jsem při ní 1239 výškových metrů. Odměna : pivečko Radegast a pravá valašská slivovica, jako vždy :-) a ... to si nechám pro sebe.
    Druhý den jsem jel zpět. Ale opět né klasicky a přímo do Opavy, ale co nejvíce po cyklostezkách a tou stěžejní směrem na Nový Jičín byla 501, která mne z Jablůnky přes Jarcovou zavedla zpět do Valašského Meziříčí. Odtud jsem po stejné cyklotrase pokračoval přes Lešnou, Palačov až do Starého Jičína, kde jsem si dal kafíčko a kofolu a trošku si odpočinul, neboť teplota na slunci začala nebezpečně na tuto roční dobu stoupat. Ve Starém Jičíně najdete mimo jiné krásné náměstí, hrad, ale i křižovatku několika cyklotras. Ze Starého Jičína už to byl pak jen skok či krásný odpočinkový sjezd po cyklotrase č.502 do Nového Jičína, kde jsem projel pod náměstím, které jsem dostatečně nafotil vloni, a dálničním mostem a naskočil jsem na cyklostezku č.6175, která mne zavedla podél říčky Jičínky až do Kunína, kde stojí nádherný zámek, již s opravenou povodní poničenou překrásnou zámeckou zdí. Projetím Kunína jsem se na chvíli dostal na silnici I/57, kterou jsem záhy po překročení řeky Odry opustil, neboť je konečně dokončený obchvat Fulneku, a pokračoval směrem na Hladké Životice, Stachovice a Fulnek po cyklotrase č. 6181, která vznikla z bývalé jedničky č.57. Fulnek se může pyšnit nejen pěkným náměstím, ale také renovujícím se zámkem. Zde také skončila další příjemnější část této etapy, neboť jsem měl před sebou opět stoupání do Oderských vrchů resp. na Lukavec, Dolní Nový Dvůr a Požahu po cyklotrase č.6078, tato trasa mě přes údolí řeky Bílovka dovedla až do Skřipova, kde jsem odbočil na Kajlovec a užil si dlouhý sjezd až do Hradce nad Moravicí, kde jsem opustil silnici I/57 a do Branky u Opavy a posléze do Opavy - Kylešovic jsem již pokračoval podél řeky Moravice po cyklotrase č.551. A téměř po 92km jsem byl zpět v mé rodné Bílé Opavě. Byl to nádherný dvou denní výlet, ve kterém jsem během 11 hodni v sedle Maxika našlapal něco pres 200 km a převýšením 2200m, což na začátek sezony nebylo tak špatné, ale víc už jsem se těšil do hor a stoupání, které jsem si přes zimu naplánoval.....

 

    Druhá tzv. červnová dovolená se nesla v duchu "pokoř Praděd a vrať se v pořádku přes Červenohorské sedlo do Opavy. No zas tak jednoduché to nebylo, ikdyž jsem již měl něco natrénováno, tak Praděd s plnou turistickou zátěží jsem ještě nejel a těch 10kg na zadním nosiči bylo znát, ale nestěžuji si :-) byly to nádherné chvíle, ikdyž počasí první den nenaznačovalo blížící se léto, bylo pod mrakem a na vrcholu Pradědu se teplota pohybovala kolem 6-7 °C.
Ale pěkně od začátku. První etapa druhé dovolenkové jízdy měla jasný scénář: Opava-Krnov-Vrbno p.P.-Karlova Studánka-Hvězda-Praděd-chata Švýcarna. Proč konec na Švýcarně. To proto, že jsem tam dlouho nebyl, naposled na výšlapu s holkami jak byly malé a za druhé díky příznivé ceně ubytování a jak probíhala samotná cesta? Dle plánu. Vyrazil jsem diky počasí a teplotě směr Krnov poněkud později než obvykle na Praděd, přesněji né v 6, ale až v osm ráno, což nebylo na škodu a času jsem měj dost neboť jsem se nevracel zpět. Do Krnova jsem jel přes Holasovice, Skrochovice a Úvalno po silnici I/57. Chtěl jsem se lehce po pěkné a široké cestě trošku rozhýbat, než se dostanu do hor. Dnes už by to bylo trošku snazší bez páchnoucích aut a bezohledných řidičů těžkých nákladních aut, neboť se podařilo postavit na druhý pokus díky EU cyklostezku č.55, která vede mimo silnici a pokud vím tak pěkný asfaltový povrch sahá z Malých Hoštic přes Opavu až do Skrochovic. Do Krnova jsem dorazil kolem půl desáté, stavil se za mými bývalými kolegy v Albertu a pokračoval dál směr Brantice a Zátor-Loučky po cyklotrase č.503 až jsem dorazil do Nových Heřmínov. Tato obec je pro mne vstupní branou do Hrubého Jeseníku z krnovského směru. Zde ji kopečky mají svou sílu a vzduch voní čistotou. Také proto jsem si zde dal malou přestávku. Z Heřminov jsem se dal cestou II/451 přes Kunov, Širokou Nivu, Pocheň, Karlovice do Vrbna pod Pradědem. Využíval jsem přitom cyklotras č. 6073, 6161, 6070 resp. 6076. Zde jsem si dal větší tzv. polední přestávku a využil služeb restaurace Koliba, která se nachází na výjezdu z tohoto města. Po dobrém slepičím vývaru a kávičce jsem se vydal po cyklotrase č.553 směr Ludvíkov, kde jsem si vyfotil Pamatník obětem I. a II. světové války, a Karlová Studánka, výchozí bod desetikilometrového stoupání na samotný Praděd. Po výjezdu na Ovčárnu jsem si chvilku u kafička odpočinul, koupil Turistickou známku samotné Ovčárny a pokračoval dál na samotný nejvyšší výškový bod celé krásné Moravy. Pokořil jsem jej a s radostí klidnou jízdou sjel dolů na chatu Švýcarnu, kde mě čekalo vstřícné uvítání vedoucího chaty a výborná kuchyně, ale i malé překvapení v počtu nocležníků. Zanedlouho po mě sem dorazila tlupa asi 12 hanáckých cyklistů ze Slatinic u Prostějova, se kterými jsem se různě míjel při cestě z Hvězdy na Praděd. Alespoň jsem měl s kým ten večer u pivečka a opékání pokecat. Sami byli překvapení mou znalostí Olomouckých a Prostějovských cyklotras. Bylo pěkné zakončení první náročné etapy, která měřila téměř 88km a nastoupal jsem při ní 1600 výškových metrů, přičemž to poslední 10200 m dlouhé stoupání na samotný Praděd mělo převýšení 700 m.....
Do druhého dne probuzen nádherným sluníčkem jedinečným pohledem na Praděd, jsem se rozloučil se Švýcarnou a posilněn výbornou kávou,  jsem se vydal po MTB cyklotrase č.6075 směr Červenohorské sedlo přes Slatě, Kamzík a Velký Klínovec. Přitom se mi naskytly nádherné dá se říct okouzlující pohledy na Dlouhé Stráně a její údolí. Zároveň Vám, ale musím říct, že tato cesta není vhodná pro silniční, ale ani né pro crossové plně naložené kola. Velice si vážím tvůrců webu http://www.mapy.idnes.cz, nicméně v tomto případě šláply úplně vedle, když mě tam s mým Maxikem poslali, ale nezanevřel jsem na ně. Po těžkém kamenitém sjezdu na Červenohorské sedlo mě čekal další sešup a to do sluncem zalitého města Jeseník, kde jsem navštívil okolí místní Vodní tvrze ze 2.poloviny 13. století. Jel jsem sice po silnici č.I/44, ale po krásné široké silnici a pak jsem si dal kafíčko v Kavárně na náměstí a vydal se po cyklotrase č.55 a zároveň silnici II/453 směr Rejvíz. Po krásném 8,5 km dlouhém stoupání s převýšením 430 m jsem dorazil do všem turistům známého horského střediska Rejvíz, který se tyčí jak nad Jeseníkem tak i na Zlatými Horami. Zde ve výšce téměř 800 m.n.n najdete druhé největší rašeliniště/slaťe v ČR. Odměnou za to dlouhé stoupání je Vám poté sjezd do Dolního Údolí, kde je nejen významná cyklokřižovatka, ale i útulný penzion s příjemnou obsluhou a dobro kuchyní. Využil jsem toho :-). Po hoďce odpočinku jsem se vydal opět na kopec směr Horní Údolí, sice je to pro některé Bohem zapomenuté území, bez života, kde Lišky dávají dobrou noc, ale pro mne je to místo klidu, odpočinku a pohody, které se opět po létech zapomnění probouzí k životu. Odtud je to jen skok přes horizont zvaný Prameny Opavice do Heřmanovic, kde se po silnici č. II/453 napojujete na cyklotrasu č.55 a pádíte z kopce až do Města Albrechtic. Jinak kopec Dolní Údolí - Prameny Opavice je dlouhý 4900m s převýšením 300m, to jen tak na okraj. Než dojedete do Města Albrechtic můžete se zastavit v Penzionu ZAMO v Holčovicích-Spálené, známého to prodejce silničních, crossových i bikových kol a cyklovybavení, alespoň pro Opaváky. Projetím Města Albrechtic jsem dál pokračoval po cyklotrase č.55 směr Opavice a Linhartovy až do Krnova a od tam po kafíčku až do zpět do Opavy. Bylo to 113 krásných prosluněných kilometrů s dvěmi stoupáními a celkovým převýšením 1093m. Takže za tyto dva dny 201km v sedle, 12 hodin jízdy a 2700 výškových metrů, prostě bylo to opět nádhera, ale to nejkrásnější mne teprve čekalo v srpnu.....  

 

    Po dvou měsících tréninku přišel ten očekávaný dlouho plánovaný srpnový týden a v něm přejezd Červenohorského sedla tam a zpět okořeněný výšlapem na Dlouhé Stráně a následný "výlet" na beskydské Pustevny, ale pěkně popořádku. Přišel den D - 22.8.2011 a já v 6.30 sednul i s Maxikem do rychlíku směr Jeseník. Někdy kolem deváté s něj seskočil, né za jízdy, takový kaskadér nejsem, a vydal se přes město po silnici č.I/44 směr Adolfovice a Dolní Domašov. V Bělé pod Pradědem jsem odbočil doprava a dál po té krásné široké jedničce pokračoval směrem na Červenohorské sedlo resp. nejprve Filipovice, známou to obec jako lyžařské středisko s možnosti ubytování přímo od svahem. Odsud resp. z Bělé pod Pradědem už jen stoupáte a stoupáte tak dlouho než vás přivítá horské sedlo nazvané Červenohorské a to proto, že se nachází pod Červenou horou. Ti z vás, kteří můj web či fotografie sledují pravidelně ví, že jsem tento výjezd absolvoval i minulý rok na podzim a tak jsem jej bral jako výzvu tím, že pokořím i Dlouhé Stráně, ale to jsem teď předběhl, neboť ty byly ještě na hony vzdálené, né že by to bylo vzdušnou čarou daleko, to né. Při sjezdu dolů do Koutů na Desnou jsem je měl neustále před očima a můžu vám říct, že byly okamžiky, kdy jsem si říkal při tom sjezdu, že tu horu asi dnes nedám. Vypadá mnohem hrozivěji než Praděd či Lysá v Beskydech. A také je, čestné Pionýrské. Ale jakmile jsem odbočil ze silnice I/44 na cyklotrasu č.6155 směr dolní nádrž díla Dlouhé Stráně tak nebylo již cesty zpět. Ke křižovatce pod hráz  spodní nádrže je to krásná projížďka mírně do kopce okořeněná lehce šumící Divokou Desnou a stylovými odpočívadly Pohádkového lesa, pak idylka ale končí a stoupání se dostává na stupeň 10 - 12 až na hráz spodní nádrže. Zde pak můžete vidět co vás ještě čeká. Sice jakmile z hráze vyrazíte opět k horní nádrži, tak si chvíli až pod Divoký kámen odpočinete, ale pak se cesta opět na celých 7 km tak zvedne, že přemýšlíte o návratu na základnu :-) zvlášť, když teplota ve stínu dosahuje i tady nahoře 23-27°C. Ale já to nevzdal a tak jsem mohl nafotit překrásné scenerie Jesenických velehor ( 1 , 2 , 3 ), Když jsem byl na Tureckých svazích tak jsem prošel menší krizi a tak jsem šel i chvíli pěšky a vyfotil si poprvé Praděd od Dlouhých Strání. Že jsem šel pěšky? No nestydím se za to, najednou to kolo i s tou plnou zátěží bylo moc těžké...Od Tureckých svahů jsem pak již posilněn pohledem na Větné elektrárny a blízkost Horní nádrže, pokračoval dál k vytyčenému cíli. Ke strážnímu domku či chatě to sice už byly jen dva kilometry, ale ty možná byly ty nevýživnější, což u kopců vždy tak bývá, ale dojel jsem a odměnou mi byly nádherné pohledy a to nejen samotného vodního díla, které mistři stavbaři vybudovali ve výškách hodně přes 1300 m.n.m, ale i pohledy na Jeseníky s majestátným Pradědem a Kralický Sněžník. Mou radost z toho, že jsem to dokázal mi záhy zhatil následný sjezd dolů do Sobotína. Nekonečně dlouhých dá se říct i životu a kolu ( crossovému ) 8 km mi dalo možná víc zabrat než samotný výjezd nahoru, neboť se opět potvrdila nepřesnost internetových map na idnes.cz. Když jsem dorazil přes Branku do Veřnířovic, změnil jsem trošku své plány a využil možnosti levného ubytování Hotelu Dolte. Za 250 kaček na noc dostanete slušné ubytování s teplou sprchou a výbornou levnou kuchyní aaaaa ryzím pivem z hor - HOLBA. Večer jsem si vychutnal při pár pivečkách a kolem půl desáté zalehl ke spánku spravedlivému, který ovšem svým neskutečným veselým, asi s přicházejícím novým školním rokem rušili méně či více alkoholem ovité Paní učitelky, které zde byli na "školení". Toť vše k letošní Královské etapě, sice dlouhé jen 66 km, ale s převýšení 1700 ve dvou nádherných stoupáních.
   Druhý den jsem měl štěstí, ikdyž jsem se brzy probudil, tak slečna servírka již fungovala, snídaně chystala a mi jedno protekční presso silné udělala. V ranních již teplých paprscích slunečních jsem si jej vychutnal a kolem půl deváté Maxika opět osedlal a zdolat Červenohorské sedlo opačnou stranou se vydal. Ze Sobotína jsem se dal po cyklotrase č.6187 směr Maršíkov přes Kamenitý kopec, z kterého jsem pokračoval dál až do lázeňského městečka Velké Losiny, známé tím, že se zde vyráběl a vyrábí ruční papír, ale že se zde kdysi upalovali Čarodějnice, které své dýchánky měli na Mých resp. Petrových kamenech. No lítat  museli holki dobře zvlášť v těch výškách :-). Ale konec srandy. Losiny jsem si v klidu projel a nafotil. A pak se vydal zpět pod Červenohorské sedlo po silnici č. I/44 přes Loučnou nad Desnou, která se může pyšnit renovujícím se zámkem, ale i moderním kulturním domem a také pěkným rybníkem. V Loučné nad Desnou se silnice začíná nepatrně zvedat, neboť projetím Rejhotic se dostáváme již no nově vybudovanému lyžařskému středisku Kouty nad Desnou. Zde najdeme nejen sjezdovky se šestisedačkovou lanovkou, která Vás vyveze až na vrchol Medvědí hory, kterou si mohou zdatní bikeři po značený stezkách sjet, ale i Pohádkový les. V tomto příjemném prostředí jsem doplnil kofein do svých žil a na poslední velké stoupání vyrazil. Celkově lze říct, že má 8000m se 6% sklonem a až k hotelům na Červenohorském sedle jej tvoří 7 protisměrných vraceček. Největší sklon je jako vždy na začátku a na konci. A jen díky tomu, že stoupání je celé zalesněné se to dalo přežít a pak v klidu a pohodě si vychutnat ten slastný pocit při sjíždění zpět do města Jeseníku na vytoužený vláček motoráček do Krnova, kde jsem přeskočil do autobusu a nechal se dovézt unaven a žízniv po Opavské dvanáctce až do mého Bílého města. Ta to etapa byla dlouhá "jen" 46 km, ale já věděl, že za dva dny mě čekají Pustevny a ty jsem naplánoval na 85km.

 

     Pustevny? Co k nim říct. Jen to, že je to jedno z nejkrásnějších míst celé Moravy s čistou až panenskou přírodou. Ač hojně navštěvované místo, pořád je zde čisto a krásně zvlášť při pohledu na Jurkovičovy stavby, ty přesně zapadají a dotvářejí ráz této krajiny a tohoto kopce. Pustevny můžete také pojmout jako přestupní stanici a také poutní místo k samotnému putování na posvátný Radhošť. Co říct k samotnému stoupání, které já osobně počítám až od Hotelu Ráztoka, který se nachází cca. 4km od Frenštátu pod Radhoštěm resp. od nádraží, kde jsem přes Ostravu ráno dorazil vlakem? To,že to je první kopec v mém cyklo životě, který jsem s mým kamarádem Alešem vyjel při naší druhé naší společné cyklodovolené. Vyjel ?! No spíše vyšel, ale vždy na to rád vzpomínám. On už byl dávno nahoře a chystal se sjet druhou stranou do Rožnova, než jsem se tam já dobelhal :-D. Ale to už je historie. Dnes Pustevny beru jako součást každé sezony a nevynechal jsem je ani letos. Jak už jste asi pochopili vyrazil jsem tedy od nádraží ve Frenu zpět Trojanovice po cyklotrase č.6194 až jsem dorazil na záchytné parkoviště u hotelu Ráztoka. Zde jsem se kouknul nahoru, co mě čeká, dal Kofču jako doping a vyrazil do kopečka po cyklotrase č. 6016 až k samému vrcholu. Jelo se nádherně bylo celkem teploučko, ale ne zase moc horko. Jedinou temnou kaňkou je samotný povrch cesty, sice je asfaltová, ale plná výmolů až nebezpečných děr, zvlášť pro nezkušené cyklisty a koloběžkaře, kteří se někdy bezhlavě pouštějí z Pusteven dolů do Trojanovic. Jakmile jsem se na vrchol doplazil naskytnul se mi neobyčejně krásný pohled na Frenštát a také kopec zvaný Červený kámen. Až jsem se pokochal krásami beskydských vrcholů tak jsem se pustil stejnou cestou zpět až do Opavy, ale již jen na mém věrném Maxikovi. Nabral jsem směr Příbor a pelášil po silnici č. I/58 až do tohoto podhorského městečka, kde jsem dal kávičku a kofču a směřoval dál přes Studénku a kolem Kanihúry do Bílovce. Měl jsem v nohách téměř 60 km a už jsem nemusel nikde spěchal a čekal mě již poslední kopec a to stoupání na Skřipov a jelikož bylo příšerné horko, dal jsem odpočinout patám horkým z rozpáleného asfaltu, dal chvilku oraz a pak vyrazil do boje s Oderskými vrchy. Po 11 km stoupání jsem byl nahoře a pak jen sjížděl pomalu do Opavy. Po těch horkých 85 km jsem byl odměnen sladkostí jménem Opavský Zlatovar. Tento den jsem dle mého nastoupal opět slušnou porci 1320 výškových metrů a tak zakončil úspěšný jesenicko - beskydský týden plný hor. Nicméně zlatým hřebem letošní sezony byla po měsíci tréninku až Lysá Hora.

      

       Výstup na Lysou horu jsem si naplánoval na první podzimní víkend tohoto roku a před tím opět trošku potrénoval na zpětných trasách z práce po cestě Dolní Benešov - Hrabyně - Skřípov - Opava a také dal jednu celkem výživnou etapu Opava - Bohučovice - Březová - Vítkov - Opava no a pak už jsem 25.9.2011 nasednul ráno v Opavě na City Elefant a vydal se směrem do Ostravy a následně pod Lysou do Frýdlantu nad Ostravicí. Počasí ani teploty ničemu nenasvědčovaly, že je zde podzim. Obloha blankytně modrá a teploměr ve Frýdlantu v 9:30 ukazoval 19°C. Na hory celkem pařák a to jsem ještě nevyjel. Ve Frýdlantu jsem ještě doplnil kofein ve formě Kofoly a nějakou čokoládku na cestu a vydal se již na samotnou túru. Zvolil jsem trasu Frýdlant - Bystré - Pražmo po silnici III/48414 a cyklotrase č.46, tak jako v roce 2008, kdy jsem Lysou horu pokořil poprvé. V obci Pražmo jsem pak odbočil směr Papežov a spatřil cíl mé cesty přímo před sebou. Po 20 km a vyjetí na kopec Bystré jsem dorazil na úpatí Lysé hory do horské brány s názvem Papežov. Zde jsem se posilnil čokoládou a Kofolou a vyrazil směr Zimný zdolat Lysou horu. Oproti minulému a úplně prvnímu nepovedenému výstupu jsem si dost věřil a bez přestávky vyjel na první občerstvovací stanici - křižovatku nad usedlostmi Vyšní Mohelnice, která se nachází ve výšce 805 m.n.m. Měl jsem za sebou prvních 2.6 km stálého stoupání a poskočil jsem o 200 výškových metrů. Po občerstvení jsem pokračoval na další mezicíl a to na vrch Zimný ( 1080 m.n.m.) a poté udělal ještě jednu zastávku a to po 1700 m 12% stoupání pod sjezdovkou na Lysé a to jsem věděl, že už mám vyhráno. Sice sklon kopce nepolevoval, ale já věděl že do cíle je již jen necelý kilometr. A po hodině a 15 minutách cesty i focením a občerstvením byla Lysá hora ( 1323 m.n.m. ) pokořena. Na Lysé jsem se pokochal krásnými pohledy a s pocitem dobře odvedené práce sjel dolů do Frýdku-Místku a vrátil se zpět do Opavy vláčkem a tak svým způsobem zakončil sezonu 2011....

 

Byla nádherná...tímto také děkuji všem lidem, kteří mi ji umožnili, zvlášť mému dvornímu mechanikovi Jardovi Prášilovi, který se mi o Maxíka tak vzorně staral :-)