Cyklodovolená 2009

20.06.2010 11:50

Dobrý den vážení přátelé rekreační cyklistiky,

již pár let za sebou svou dovolenou trávím na kole putování po severní a střední Moravě, Slezsku a Valašsku. Jinak tomu nebylo ani minulý rok. Ve čtyřech etapách jsem projel část Jeseníků, podíval se opět na Plumlovskou přehradu, zavítal na Hostýnsko-vsetínskou hornatinu, spatřil poprvé vodní nádrž Slušovice, popil chutnou Valašskú slivovicu a poté se vydal přes Oderské vrchy do Opavy, najel jsem přitom 410 km.

Také jsem pro Vás nafotil pár snímků a ta na jdete na picasaweb.google.cz/SiuxAm/Cyklodovolena2009# a mapy i výškové profily vytvořil pomocí mapového servru mapy.idnes.cz, které dnes předstvavují úplnou špičku pro plánování cyklotoulek, neboť jako jediné mají všešchny Cyklotrasy ČR, tak i cesty na různé vrcholy jako ne např. Praděd...

Tak a teď již vyrážíme na první etapu. Cílem této části mé cyklodovolené bylo lázeňské městečko vzdálené jen pár kilometrů od města Jeseníku a těmito lázněmi byla Lipová. Ale po pořádku, brzy ráno jsem vyrazil z Opavy směr Krnov po cyklotrase č.55. V Krnově jsem byl za hodinku, je jen velká škoda, že valná část této cyklotrasy vede po silnici I/11, tedy dosti frekventované cestě. Všichni již netrpělivě čekáme, kdy se opavský Magistrát spolu s krnovskou radnicí rozhoupou a naši 55 dokončí, již jednou schválené peníze někde záhadně "zmizly", V krnovském Albertu jsem doplnil co potřeboval, zkontroloval své kolegy zda pilně pracují a pokračoval po 55 směr Město Albrechtice...příjemná nenáročná cesta, super počasí ani zima ani horko či déšť. Cestou jsem minul hraniční zámek Linhartovy a projetím přes Město Albrechtice začal pomaličku stoupat na sedlo jemuž se říká Prameny Opavice, jenž se nachází pár kilometrů od obce Heřmanovice. Cestou jsem projel obcí Holčovice, která je známá vše, co pravidelně a neustále kopmzumují alkoholické nápoje a nejeden tam skončil v místní protialkoholní léčebně. V Heřmanovicích jsem opustil 55 a na vrchol resp. dál do Horního a Dolního Údolí pokračoval po silnici II/453. Po krásném sjezdu do Dolního Údolí, kde jsem si vyfotil nový a krásný Penzion na Gruntě, začalo pro tento den to největší a nejdelší stoupání a to na horské sedlo Rejvíz. Cesta mne vedle po cyklotrase 6071 a po chvílí i 55. Chvíli jsem spočinul na Odpočívadle U hříbku, kde jsem se dočetl, že tato cesta Zlaté Hory - Jeseník byla postavena v letech 1926 - 1927 a že v této části Jeseníků se nacházelo bojové postavení Armády ČR z dob před okupací 1938. Pak už jsem jen šlapal do pedálů a hltal jeden kopcovitý metr za druhým, mordovaný zvětšujícím se teplem a hokým sluncem jse zdárně vystoupal na Rejvíz. Zde jsem si více jak chvíli odpočinul, udělal nějaké snímečky, nalil do sebe jednu 10 a pak jen v pohodě sjel do města Jeseníku. Moc jsem se nezdržoval, neboť jsem chtěl být brzy v Lipové Lázni, kde jsem byl naposledy jak 12-ti letý školák na putovním turistickém táboře, ještě jako Pionýr. Přes mírný kopeček jsem dorazil po vedlejší cestě na místo a ubytoval se v rodinném Penzionu U Čarodejnice, ale nebojte nebyla pravá. Spíš naopak, dokonce jsem byl večer přizván k rodinné oslavě, chutné rybě a dobrému vínečku, ale nesměl jsem to moc přehánět, myslím to pití, neboť hned druhý den mě čekalo bez mála 125 km a to alespoň pro mě není zádná sranda, tím spíš že jsem byl pořád v Jeseníkách, ale to až v druhé části.........

Druhý den začal nádherným slunečným, ale trošičku chladným sedmistupňovým ránem, ale to byla jen předzvěst horkého to dne a tak jsem pomalu vyrazil po cyklotrase 53 resp. po silnici II/369 směr Ramzová. Toto horské středisko se nachází v nadmořské výšce 763 m.n.m. a po celém sedmi kilometrovém stoupání se na vás koukají dva vrcholky, jenž máte po levé ruce a jsou to Černava 1103 m.n.m., na které je přestupní stanice sedačkové lanovky a Šerák 1350 m.n.m., kde tato lanovka končí. V zimě je to učiněný ráj sjezdařů a téměř až k sjezdovkám se dostanete pohodlně i vlakem a to jak z Jeseníku, tak i Olomouce. A když vám to zde nevyjde můžete to zkusit v nedaleké Ostružné či Petříkově, tím jsem ale neprojížděl, nicméně Ostružnou ano a od ní jsem jen dlouze sjížděl přes Brannou, Jindřichov, města papíru, až do Hanušovic, sídla Pivovaru Holba. Zde jsem si dal kávičku a pomalu začal stoupat na Kopřivnou do výšky 650 m.n.m. Odměnou mi pak byl desetikilometrový sjezd do krásného horkým slunce bičovaného Šumperka. Za zmínku zde stojí živá pěší zóna a opravené divadlo. Zbytek cesty na Hanou to už byla pěkná projížka přes podhorské vesničky jako Libina, Šumvald až do Uničova, kde obdivuji místní Radnici, opravdu nádherná stavba. Na náměstí jsem v jedné hospůdce poobědval a pak se pomaličku vydal přes Litovel směr Plumlov. Tato cesta je mi už dosti známá, neboť jsem ji nejel poprvé. V Uničově naskočíte na silnici II/439 a ta vás dovede až témě do Plumlova, ale předtím musíte projet přes již zmíněný Litovel, opět pivovar, pak pokračujete smě Senice na Hané, Slatinice, kde najdete krásné lázně a pak dojede až do Smržice a to je místo, kde se musíte zastavit. Proč? No přeci na pivečko po dobře odvedené práci, neboť jste téměř u cíle. Na Plumlov je to jen necelých 10 km. A ty jsem zdárně dojel. Ubytoval se v rodinném, novém a útulném penzionu U kláštera a po koupeli vyrazil směr kemp ATC Žralok. Zde jsem spinkal minulé dvě dovolené a zajímalo mne jestli se něco nezměnilo?! Nic..Pořád se zde čepuje můj oblíbený Bernard a k tomu se podává Prostějovská Zelená...dal jsem si pááár kousků a šel do hajan, neboť ani třetí den to nebyla žádná legrace...105 km směr Valachy....

Třetí den začal opět nádherným sluníčkovým ránem a bylo cíti i to, že bude horko celý den....a bylo, hlavně odpoledne, kdy rtuť teploměru překročila třicítku......ale po pořádku. Vyrazil jsem směr Valašsko něco po sedmé hodině spíš o něco později a zastavil se v Prostějově na zdejším krásném náměstí, kde jsem udělal povícero fotografii a pak se ještě stavil při výjezdu z něj cukrárně, pro mne neobvykle brzy otevřené, na výbotné italské presso a posílen vyrazil z této středomoravské metropole směr Bedihošť, Klenovice na Hané až jsem dorazil do města Kojetína a odtud pokračoval přes Bezměrov do Kroměříže, města zahrad,květin a krásných staveb. jednou z nich je bezesporu Arcibiskupský palác a přilehlé zahrady včetně bohaté fauny zde žijící. Výstupní branou z tohoto města my byly Dolní zahrady, jenž jsou pro zdejší obyvytelstvou oázou klidu a odpočinky a možná i rájem vyznávačů inline bruslení. jakmile zahrady skončily, objevily se přede mnou Záhlinické rybníky a obec Záhlinice, po které následovaly Kurovice s malým hradem, Zahnašovice a Fryšták, městečko na okraji Hostýnsko-vsetíské hornatiny. A začalo stoupání na vodní nádrž Slušovice přes Lukov, Velíkovou a Hrobice....a to už bylo pěkně horko, neboť Sluníčko do mě pralo Jak sedlák cepem. Ale odměnou mi byl po vyfocení přehrady krásný sjezd do Slušovic, kdysi nejbohatší obce v ČSSR. Následoval krátky odpočinek s občestvením a poté část cesty na, kterou do smrti nezapomenu a to Slušovice - Všemina - Liptál. Děsný kopec, zvlášť v těch pekelných podmínkách a po 80 km v nohách. Ono až do poloviny Všeminy to celkem jde, ale vleče se to jak nudle, pak však se ten kopec potvora zvedne a poslední kilometr tabule na cestě ukazuje 12% stoupání, no prostě mazec. Můžete mi opravdu věřit, že jsem byl rád jak jsem dorazil nahoru na Sedlo Pod hranicí a spatřil pod sebou Liptál a mohl v klidu a v pododě svištět 10km z kopečka až do Vsetína, kde jsem byl nucen doplnit zásoby kofeinu a pak pokračovat do místa odpočinku....do Jabůnky, kde mě již netrpělivě očekávaly a nejen s otevřenou náručí, ale i láhvi jejich národního nápoje...Slivovicí...Jezdím sem rád a nejen pro tú slivovicu, ale i proto že se zde se strýcem Rudou mohu pobavit a cyklistice resp. cykloturistice. Už jsme byli spolu jednou na výletě a to na Cábu a letos se chystáme na Kohútku, známe to Valašské středisko zimních sportů. Takže to asi vše ke třetímu dni.......

Čtvrtý den byl dnem nuceného odpočinku. Nebe se zatáhlo, ochladilo se témě o 20°C a valašské kopce kropil neustávající déšť a tak jsme s Rudou kecali o mých a jeho výletech a hlavně jeho zážitcích z putování jak na kole, tak i pěšky. Je to rozený cyklista i horal. Jedním z jeho velkých kamarádů je i slovenský cestovatel Josef Trabalka. Byla mškoda, že jsem nemohl jet tu čtvrtou etapu dle plánu, neboť jsem se na ni těšil, měla být přejezdem přes Beskydy a měla vést po trase Jablůnka-Bystřička-Valašská Bystřce-Rožnov pod Radhoštěm-Hutisko-Solanec-Pustevny-Trojanovice-Frýdlat nad Ostravicí

Poslední pátý den už byla jen cesta zpět do Opavy, ale i ta byla celkem zajimavá a vedla nejprve kouskem Valašska a poté po překročení řeky Odry za Kunínem vedla Oderskými vrchy a Opavsku hornatinou, ale po pořádku. Vyjel jsem ráno z jablůnky a naskočil na cyklotrasu č.501 a 6018, jenž dnes vede již zmíněné Jablůnky až do centra Valšského Meziříčí kolem Vsetínské Bečvy přes Mikulůvku, Bystřičku a Jarcovou. Z Valmezu bohužel smě Nový Jičín žádna cyklotrasa nevede a tak zde musím najet na silnici I/57 a směřovat dál do Opavy. Po 17 km mě již vítá Nový Jičín a zde mohu využít bočních cestiček a cyklotrasy č. 6175, která mě zavede k malebnému zámku Kunín s nádhernou zahradou (zničenou ale povodněmi 2009 ) a unikátním mostem spojujícím dvě části zámku. Opuštím toto kouzelné místo a přes Stachovice jedu opět po 57 směr Fulnek, kterému dominuje zámek jenž nelze přehlédnout ani z jedné příchozí strany a který prochází rekonstrukcí. Po delší přestávce, kterou jsem využil k focení a také obědu vyjíždím po cyklotrase 6078 směr Lukavec , Dolní Nový Dvůr až na poslední vrcholy této dovolené, na Požahu, Skřipov a posléze Jakubčovice, zde opouším cyklotrasy 6078,6141 a Radegast Opava, abych sjel přes Bohučovice do Hradce nad Moravicí a zde kolem této řeky pokračoval po cyklotrase 551 do Kylešovic a zastavil se v Areálu chovatelů na dobré vychlazené pivečko. proč tento areál zniňuji? No to proto, že je známý všem bikerům..je to cíl známého cyklo závodu pod názvem SILESIA BIKE MARATON, jenž je součásti Českého poháru horských kol.

Tak to je už tedy definitivní konec povídání k Cyklodovolené 2009. A co letos, to je zatím ve hvězdách.....zatím špatné počasí a také nedostatek času, uvidíme....tak kolu a přírodě zdar