Cyklodovolená 2010

20.09.2010 16:39

     Cyklodovolená roku 2010 byla dosti netradiční jak v termínu tak i etapovým obsahem. Již příprava, která se měla konat v dubnu byla narušena pracovními povinnostmi, tak samotný pozdně květnový termín nevyšel a to z důvodu špatného počasí, i když příprava alespoň teoretická byla udělaná do nejmenších detailů. Ve zkratce to mělo vypadat tak, že první den jsem se měl vydat z Opavy na Praděd a přespat na horské chatě s romantickým názvem Barborka. Druhý den jsem si měl udělat horskou etapu z Ovčárny přes Karlovou Studánku, Videlský kříž do Bělé pod Pradědem, pak vystoupat na Červenohorské sedlo, z něj sjet do Rejhotic a přes Přemyslov, známé to lyžařské středisko, dojet přes Jindřichov a Hanušovice do "hlavního města" Kralického Sněžníku, do samotného města Králíky. Třetí den putování v mém plánu byla cesta z Králík přes Štíty, Moravskou Třebovou a Konice na mou oblíbenou Plumlovskou přehradu. tak jsem se těšil, že opět po roce uvidím pro mne tu krásnou, vždy sluncem a "prostějovskou zelenou" hanáckou zemi zaslíbenou. Škoda -:(  Zde bych si dal jednodenní "oraz" a poté pokračoval směr Valašské království a přes Tovačov, Troubky, Holešov, Fryšták,Lukov a Kašavu bych dorazil do Jablůnky. Zde bych byl určitě vřele přivítán rodinným přítelem Rudou a ne chlebem a solí, nýbrž pravou valaškou slivovicí no a s tímto cyklistickým matadorem jsem měl v plánu nějaký ten valašskobeskydský výlet, ale ten vlastně letos vyšel. Sice o měsíc později a tom bude vlastně celé povídání nazvané Cyklodovolené 2010.

 

   Celou tuto dovolenou lze rozdělit do čtyř částí či samotných etap. Ta první byla cesta na Valašsko, druhá a třetí bylo putování po valašských kotárech a tou poslední byla cesta zpět do Opavy. Takže pěkně po pořádku. První den jsem se s připraveným Maxíkem, mým kolem a věrným druhem, a také s dobrou náladou vydal, opět jako každým rokem za špatného počasí, směr Valašské království. Cesta vedla trošku netradičně směr Hradec nad Moravicí, kde můžete navštívit překrásný zámecký areál oděn do dvou barev, bílé a červené, Vítkov, Heřmánky, Jakubčovice nad Odrou do města Odry (obr. 1, 2, 3). Když jsem vzpomněl to počasí tak z Opavy do Hradce sice bylo zataženo, ale nepršelo. Déšť mě zasáhl až v kopci do Lesních Albrechtic a ten mě doprovázel až do Vítkova a tam naštěstí přestal. ve Vítkově jsem využil služeb čerpací stanice a dal si něco na zahřátí a pokračoval dále pěkně z kopce do Oder. V Odrách jsem opustil Oderské vrchy a vydal se přes Mankovice, Suchdol nad Odrou, Kunin a Šenov u Kunína do Nového Jičína, pro mne vstupní brány do Beskyd resp. do Valašska. Toto překrásné město je pro mne zdrojem pro desítky fotek ( obr. 1, 2, 3 ) a také pro mne místem druhé občerstvovací zastávky. Rád se zde stavuji i při cestách autem a to na místní benzínce spol. SHELL. Posilněn dobrou kávou jsem se vydal na poslední úsek první etapy a vyrazil směr Valašské Meziříčí a přitom jsem projížděl takovými krásnými obcemi jako jsou Hodlavice, rodiště Františka Palackého, kde mimo jeho památník najdete na 1km2 i tři kostely, z nichž jeden je dřevěný a byl postaven v 50. letech 16. století. Z Hodslavic jsem pak pokračoval přes Krhovou do samotného Valašského Meziříčí a těšil se na to, že první den budu mít konečně za sebou, neboť z Valmezu do cíle, do Jablůnky zbývalo jen posledních 13 km celkem klidné rovinaté cesty. Ne, že by to bylo dnes moc kopcovité, ale ten déšť a chlad při cestě do Vítkova byl vyčerpávající a celková trasa byla více jak 95 km dlouhá a tak jsem byl rád, že jsem zdráv a živ dorazil do místa určení a odměnou mi byl náprstek pravé domácí valašské slivovice i sklenice dobře načepovaného a  vychlazeného moku zvaného Radegast.

   Druhý den začal brzy neboť cesta, která mě čekala mě měla zavést do neznáma a tu naplánoval Ruda a jako správný důchodce byl již o půl šesté ráno na nohou, ale to já také. Překvapil jsem sám sebe po té včerejší více jak devadesátce. Takže jsme v klídku posnídali, lehce a sli připravit kola na první ze dvou valašských etap. Ruda mi sice večer vysvětloval kam asi pojedeme, já jen souhlasně pokyvoval, nicméně nevěděl jsem vlastně „what's go“. Vyrazili jsme pěkně po cyklostezce č. 501, Bečva směr Semetín, krásná nová široka asfaltka, jenž do jisté míry kopíruje novou cestu Jablůnka-Vsetín, ale těsně před samotným Semetínem jsme odbočili prudce doprava na cyklotrasu č.6168, která tam začíná a začaly stoupat do prvního kopce zvaného trošku drsně..Drastihlava…první 4 kilometry to byl takový pětiprocentní průměr, ale po malé osadě zvané U Volčáků se kopeček proměnil na 1,5 km 10% stoupání, ale řeknu vám v krásné lidmi nedotknuté přírody a ten sjezd dolů do Hošťálkové byl parádní. Zde jsem si vyfotil krásný místní kostel a vydali jsme se na další kopec, který již patří Hostýnským vrchům a jeho název je Troják a nachází se ve výšce 605 m.n.m., nachází se zde i hojně navštěvovaný SKI areál a z Hošťálkové až nahoru je to 4,5 km táhlého, ale opět krásného a příjemného stoupání, sice po silnici II/ 437, ale zároveň po cyklotrase č.5035 a 6123. Odměnou vám je v poslední šikaně panoramatický pohled na všechny kopce nad Vsetínem. Na Trojáku jsem s Rudou trošku poseděli, dali si kávičku a hlavně pomohli několika zbloudilým Ostravakum s cestou do ZOO v Lešné. Na jejich automapy do smrti nezapomenu. Znázorňovaly pouze cesty I. Třídy a tak ten den si vyjeli dvakrát stoupání z Bystřice pod Hostýnem na Tesák a pod Trojákem vždy minuli odbočku na Zlín -:). Vzpomenul jsem Tesák, to byl další postupný cíl naší dnešní cesty. Takže šup znovu do sedla a po 5035 a po krátkém, ale svižném sjezdu je třeba se spojit s cyklotrasou  č. 5034 a začít stoupat 3km na již zmíněný Tesák do výšky 690 m.n.m. To byl sice dnes nejvyšší dosažený výškový bod, ale ne poslední stoupání a navíc s přibývajícími kilometry a blížícím se polednem začala stoupat i teplota. Ale dost naříkání a do sedel. Po zpětném sjezdu jsme na křižovatce zvané Bernádka odbočili na cyklotrasu č. 5034 a lesem sjížděli dolů do Rajnochovic přes Rozošné do Podhradní Lhoty, Komárna až do Kunovic, kde jsme se stavili na Kofču před posledním kopcem zvaným Lázy. Samotné stoupání začíná v obci Loučka zároveň s cyklotrasou č. 6216 a jsou tam 300 – 400 m úseky s 14-16% převýšením. Prostě masakr, přední kolo se vám zvedá a vy máte, co dělat aby jste sebou neflákli. A navíc je ten kopec rozdělen na dva samostatné. Takže nejprve z Louček na kraj obce Lázy přes Podolí a pak z křižovatky cyklotras po nové č. 6118 až na samotný vrchol do výšky 637 m.n.m. I pohled z tohoto valašského kopce je úchvatný pohled na Valašské Meziříčí. Po zdolání tohoto kopce to již byla jen procházka růžovým sadem a 9 km klesání až do Jablůnky přes Kateřince a Ratiboř po cyklotrase 5035, resp. 501, Bečva. Bylo to 64 nádherných kilometrů. Odměnou byla opět sklenice dobře načepovaného a  vychlazeného moku zvaného Radegast a veeeečeeer pár skleniček slivovice neboť se plánovala Královská etapa s výstupem na javornický vrch s názvem Kohútka, ale to až zítra -:) 

   Den třetí začal tak jako ten předešlý, opět brzy. Slunce se již dávno na obloze smálo a nás s Rudou témě 100 kopečkových kilometrů čekalo s výstupem na jeden z nejvyšších javornických vrchů, na Kohútku, která je známá i jako zimní lyžařské středisko. Celou etapu jsme nazvali jako Královskou s výjezdem na Valašský Col du Tourmalet. Ale po pořádku. Vyrazali jsme směr Vsetín po staré cestě a udělali jsme trošku chybu, neboť později na Vsetíně jsme za Boha nemohli najít cyklotrasu č.472, Bečva směr Ústí a přitom stačilo jet jen po druhém břehu řeky Bečvy, ale za to jsem viděl nádherné vsetínské Královské zahrady, jako útěchu. Ze Vsetín jsme pak již vyrazili do již zmíněného Ústí, kde jsme opět netrefili sjezd na již zmíněnou cyklotrasu a tak jsme pokračovali po silnici č.487 směr Nový Hrozenkov přes Hovězí, Huslenky a Halenkov. Cesta byla příjemná, aut také nebylo moc a těch 20km pozvolného stoupání se 100m převýšením bylo tak akorát setřást z nohou únavu po včerejší rozcvičce, ale to co mě i Rudu čekalo po odbočení na Dolní Vranču to se dá nazvat peklíčkem a peklo nás teprve čekalo. Teplota se začala nebezpečně zvedat tak jako cesta. takže jsme po 4km z výšky 440 m.n.m. vystoupali na 600 m.n.m., kde se nachází odstavné parkoviště pro Kohútku, doplnili tekutiny a po úzké silnici se vydali směr Peklo. Čekalo na nás 3 km stoupání z výšky 600 na 913 m.n.m., úplné bezvětří, těžká práce, nicméně super zážitek a radost z jízdy. To mi potvrdil i Ruda, jenž když o pár let starší tento kopec vyjel rychleji i díky tomu, že má více naježděno a možná diky horskému kolu, které je v kopcích na tom lépe oproti mému crossu. Ty výhledy při stoupání, ale staly za to a radost na kopci byla velká. A tak jsme dorazili až na Kohútku. Z Kohútky můžete pokračovat dál na Slovensko nebo také vyrazit i výše směr Portáš a Velký Javorník a nebo využít vyhlídky u bufetu Kurník a pokochat se pohledem na celé Beskydy. Aaaaaa nebo si dát dobrou kávu či pohár nebo pravé domácí borůvkové knedle aaaaaaaaa nebo sednou opět na kolo a užít si několikakilometrový  z Kohútky až do Nového Hrozenkova téměř bez šlápnutí do pedálu a směřovat na další kopec tentokrát s názvem Čarťák. To byl druhý cíl dnešní etapy Takže jsme se po sjezdu dolů do Hrozenkova opět napíchli na silnici č. 487 a teď již i cyklotrasu č.472, Bečva a směřovali přes Karolínku, kde můžete navštívit přehradu do Velkých Karlovic, kde jsme opět doplnili pitivo a také odbočili na silnici č. 481 a vydali se stoupat do dalšího kopce, na Čarťák, více známý jako Soláň. Stoupání již nebylo tak dratické jako na Kohútku, ale za to bylo delší a s přibývající únavou na teplotou možná srovnatelné. Nicméně na samotné vrcholu nás tam čekal náš nový společný přítel. Z Čarťáku jsme s Rudou vyrazili směr Rožnov pod Radhoštěm (376 m. n.m.) a byl to krásný čtrnáctikilometrový sjez přes Hutisko-Solanec a Vigantice po cyklotrase č. 6014 do tohoto krásného města. Zde jsme nejen doplnily pitivo do našich bidonů, ale dali i něcěho teplého do žaludků, měla to být nejprve česnekačka, ale nakonec do nás spadl kuřecí vývar. Ttrošku zklamaní jsme varazili na poslední stoupání tohoto dne a to na sedlo zvané Hlaváčky do výšky 583 m.n.m. a kopeček měl 4 km a po těch celkově 75 ujetých kilometrech i tento "malý" byl velký -:). Ale dost naříkání domuů do Jablůnky uz to nebylo tak daleko, puhých 20km a to ještě nejprve prudce a pak pozvolna z kopečka přes přehradu Bystřička a obce stejného jména. Domů jsme s Rudou dorazili v pořádku a s pocitem dobré cykloturistické práce po bezmála 6 hodinách. a odměnou a dnes nejen pro mne, vyjímečně i pro Rudu, byla opět sklenice dobře načepovaného a  vychlazeného moku zvaného Radegast a veeeečeeer pár skleniček slivovice. A posléze i pohled na etapu Tour de France.  

   A máme tu poslední den mého putování a tím je vždy návrat do Opavy byl netradiční ve všech oblastech. Jak v trase, okolnostech i počasí. Trasu jsem naplánoval tak, že nevedla přímo do Opavy přes Nový Jičín a Fulnek, ale zajel jsem se pokochat Štramberskou trúbou. O okolnostech později, no a počasí bylo od rána spíše na koupání a opalování, ale co naplat to už je úděl cyklisty, když se má jet tak se jede. Vyjel jsem tedy  od Rudy z Jablůnky s přáním krásné cesty po cyklotrase č. 501, 6018, Bečva směrem na Pržno, z kterého jsem měl pokračovat Jarcovou a Valmez, ale u houpacího mostu blízko Bystřičky jsem u jednoho statku chytil šponu do zadního pláště a bylo po náladě,  Díky Rudově pomoci, který mi dovezl na jednu z benzínek na Bystřičce lepení jsme kolo opravili a já mohl pokračovat dále, nicméně ztratil jsem více jak hoďku drahocenného ranního času a to se nakonec stalo důležitým činitelem další cesty. Takže jsem jel poté do Valašského Meziříčí chvíli po hlavní cestě I/57 a u železničního přejezdu se vrátil zpět na cyklotrasu č. Bečva, která nově vede podél železničního koridoru až k nádraží do Valmezu a tam se spojuje s cyklotrasou č. 501. Ta mě dovedla až k výjezdu z města a tam jsem musel opět naskočit na I/57 a směřovat na Hodslavice. Před nimi jsem se zastavil a naposledy pokochal pohledem na Valašské království a uprostřed obce odbočil na silnici č. 483 na Mořkov a Věřovice, kde jsem sjel na silnici č. 470 směr Štramberk. Projel přes Ženklavu, vystoupal na kopeček Šipka s kamenolomem Kotouč Štramberk a směřoval do středu města. Kde jsem udělal par foteček (1, 2, 3) Koupil něco na památku a poté pokračoval dále směr Studénka. Už ve Štramberku jsem si uvědomil, že mé síly jsou již na doraz a tak studénka byla pro mne dnes cílová stanice zde jsem nastoupil na rychlík do Ostravy a poté na vlak do Opavy. nechtěl jsem prostě riskovat zdraví a možnost již tak brzy ukončit sezonu. Možná někdo řekne, o je srab, ale mi to nevadí. Já byl sám se sebou spokojen a to je důležité!!!!